Historie obce

 

 

 

 
 

Obec Lubawka se nachází v jihozápadní části Polska a Dolnoslezského vojvodství. Centrální část obce zaujímá jedna z nejnižších kotlin Sudet – Lubawská brána (Brama Lubawska), která po dlouhá léta předurčovala určení těchto území jako nejvýhodnějšího místa spojení široce chápaného Slezska přes Česko s jihem Evropy.
Značná část rozlohy obce Lubawka se téměř celá nachází v povodí řeky Bóbr (přítok Odry, úmoří Baltského moře), s výjimkou okolí Okrzeszyna a Uniemyśle, kde potok Szkło představuje přítok řeky Úpy protékající Českem, která patří do úmoří Severního moře.
Kdysi většinu tohoto teritoria pokrývaly lesy, v nichž se nejvíce vyskytovaly buky, javory, habry, borovice a jedle. Tyto původní lesy byly lidskou činností vymýceny a zůstaly pouze ojedinělé chráněné fragmenty bukových lesů.
Na území obce Lubawka se nacházejí dvě větší chráněné přírodní a krajinné oblasti. V severozápadní části obce v okolí obce Jarkowice představují lesní oblasti, které se tam nacházejí, chráněnou zónu Krkonošského národního parku. Naproti tomu rezervace Krkavčí skála (Kruczy Kamień), nacházející se v blízkosti Lubawky, se řadí do skupiny přírodních rezervací.
Není přesně známo, kdy se na tomto území usídlili první lidé, i když nejstarší stopy lidské aktivity spadají do období neolitu. První písemné zmínky o tomto území pocházejí z počátku 11. století, kdy v tzv. Pražské listině císaře Jindřicha IV. (datované na rok 1086) je umístěna zmínka o kmeni Bobrzan, kteří obývali povodí horního Bobru.
Nejstarší historická zmínka, ve které se objevuje název Lubavia, pochází z roku 1284
a v dokumentech z roku 1293 se objevuje informace, že v Lubavii se nacházelo sídlo rychtáře, což dokládá, že osada na tomto území existovala již mnohem dříve, a informace o rychtě potvrzuje fakt lokace města na německém právu.
Na základě listiny ze dne 8. září 1292 Bolko I. město předal klášterním panstvím, což bylo důležitým mílníkem v dějinách Lubawky, od té doby bylo prakticky po staletí nerozlučně spojené s nedalekým křešovským opatstvím (až do roku 1810, kdy došlo k sekularizaci církevního majetku).
Ke konci 14. století se Lubawka, která byla součástí svidnického knížectví, ocitla pod bezprostřední vládou české koruny, aby se již v 16. století spolu s ní stala součástí habsburské monarchie. V 18. století se Lubawka a její okolí, v důsledku slezských válek, ocitla na území pruského království, aby byla po ukončení 2. světové války znovu vrácena Polsku.
Kromě rozvoje průmyslu zde významnou úlohu začala plnit také turistika. Aktivně působil Krkonošský spolek (Towarzystwo Karkonoskie), vznikla síť pěších turistických stezek a nejčastěji navštěvovanými byly: Údolí lásky (Dolina Miłości), Krkavčí skály (Krucze Skały) nebo kalvárie na Svaté hoře (Święta Góra). Faktorem, který bezpochyby usnadňoval kontakt se světem mimo železniční trať, byla také jedna z nejlépe rozvinutých silničních sítí na území Sudet.
I přes ztráty způsobené válkami, epidemiemi a živelnými pohromami (zejména požáry a povodněmi), které zasáhly město a jeho okolí v průběhu staletí, příznivá a strategická poloha Lubawky vždy přispívaly k rychlé obnově.

 
     

 


Internetové vizitky obcí česko-polského příhraničí
Urząd Miasta Lubawka
Pl. Wolności 1, 58-420 Lubawka
tel. 75 7411588, fax 75 7411262
e-mail:lubawka@lubawka.net.pl
Copyright 2013 © Urząd Miasta Lubawka
Miechur Paweł